Home Osecká clona starší ročníky OC Osecká clona 2009 aneb jak to viděl předseda

Kalendář událostí

<<  Říjen 2017  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
        1
  2  3  4  5  6  7  8
  9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Přihlášení


Osecká clona 2009 aneb jak to viděl předseda Tisk Email
Napsal uživatel Martin Hozák   
Úterý, 26 Květen 2009 21:06
seznam článků
Osecká clona 2009 aneb jak to viděl předseda
Den druhý
Den třetí
Všechny strany
Den první.

Očekávané převalování v posteli a přemýšlení, jak to vlastně dnes bude, se nekonalo. Spal jsem klidně a ani ráno jsem nepociťoval nervozitu. Den tedy začal celkem dobře. Ráno sice ještě pršelo, ale zklidnil jsem se u idnesáckého počasí. Dobrý oběd mi ještě přidal na klidu a přesunul část mozkové aktivity do oblasti žaludku. Za deset dvanáct se křižuju v rohu ringu a vyrážím :-)

Ujdu pár kroků a zvoní telefon: "Předsedo zpomal, nestačím ti." Honza nezklamal, jde přesně na čas a prohodí své obligátní: „Tak co?"

Do Horalu na terasu dorazíme včas a už zvědavě na sebe pokukujeme s člověkem s velkou brašnou. „Vy jste tu na tu clonu?" rozřízne obláček nevyřčených otázek. A je to tady...

Za necelé dvě hodiny jsme asi tak nějak kompletní. Během té doby jsme se nesměle Honza zakopnuvší o krtinuseznámili, poseděli, vyfasoval jsem povlečení a klíče od chatek a nasměroval do nich Pražáky, Brňáky a Liberečáky.

Na prvního máje cesta příjemná je, dudláj dudláj da .... a tak započala Osecká clona 2009. Ve tři čtvrtě na dvě vyrážíme na nádraží, mojí ženu s hordou dětí bereme cestou Známá foto i pofoto poloha na Hřebýka.pod křídlo. Počítám, kdo pojede na Nové město a zpět a kdo jenom tam a půjde dolů pěšky. Jen jsem koupil lístky, už funí vlak z druhé strany, aby se na nádraží minuli s tím naším. Cesta probíhá v klidu, nikdo netasí foťák. Za pětatřicet minut jsme na místě.

Jsem trochu zklamán, Příště si, Radmilo, vezmi větší foťák. Za tímhle prtětem jsi vidět.vysoká šedá tráva uválená hromadami sněhu stále ještě dominuje, nová zelená sem tam nesměle vykukuje,  ve vzduchu visí mlžný opar i když pofukuje svěží a chladnější větřík. Udávám směr. Vlk si Travní terapie - praktická ukázka Dr.Chocholouška.v chladnějším počasí libuje a vtipkuje, že nejraději by byl na Antarktidě, že tam si člověk může zaběhat, aniž by se zpotil. Kiláček a půl nás dělil od louky, ze které jsou vidět tři obří Novoměstské vrtule.

Na louce lidičky ožívají s vědomím, že konečně mají před sebou nějaký objekt k focení. Připadám si jak při útoku frontě, lidé z ničeho nic se vrhají k zemi a v podivných křečích si chrání obličeje černými krabičkami. Po chvíli se jejich pozornost obrací nazpět. Na horizontu se objevuje Vlk. Jen málo z nás odolalo a nezvěčnilo tento neobvyklý výjev.

Souboj Pentax vs Canon pod FerdinandemVrtule, no a co

Když se v našich končinách objeví Vlk, je to haló

Pokračujeme dál, přímo pod vrtule. Se zájmem pozoruji, že tato volba nebyla špatná. Všude se někdo válí, naklání, kroutí a poskakuje, aby si vyfotil vrtuli zleva, zprava, zdola nebo svrchu (přiznejte se, komu se to povedlo?). Musím je popohnat. Pomalu se sbírají a neradi opouštějí polohy vsedě či vleže. Nudnou a dlouhou lesní cestou pod vrch tří pánů se debatuje o různých věcech a začínám Počátek největšího průšvihu v dějinách Osecké clonymít neblahé tušení, že tohle bylo šlápnutí vedle. Kde nic, tu nic jen samý les a uprostřed táhlá cesta a to jsme teprve na začátku. Z pochmurné nálady mě vytáhla velká náhoda, náhoda „jak kráva". Nedávno jsem někde ztratil již druhou očnici, nevím kdy a nevím kde. A co neleží přede mnou na cestě - očnice na D80-ku. Troufám si tvrdit, že to byla ta moje, protože tudy jsem se před Podsadit pánev, tím snížit těžiště a stabilizovat tělo - v podání Toma Parmy.třemi týdny se Fanda se snažil stopovat, leč marněšvárou brodil po kolena ve sněhu a to, že někdo jiný by tu ztratil očnici z rovna na D80, mi přijde ještě nemožnější. Odbočíme doleva směr Dušanova vyhlídka. Uklidňuju se, že za chvíli se to už začne svažovat a pak to začne být zajímavější, když mě znovu usadí Hřebýk: „Možná bysme mohli víc fotit než chodit", utrousí. Aj, je to horší než jsem si myslel. I salámista Hřebýk. Nu což, tohle už musím doklepat.

Po pár kilometrech dojdeme k Dušanově vyhlídce, která pro všechny znamená malé osvěžení. Škoda, že jeNa Dušanově vyhlídce mizerně vidět a navíc je docela dost hodin, jinak bych je vzal na Stropník, na vrchol. Dál cesta ubíhá celkem rychle, nuda opadla a všichni vypadají spokojeněji. Chvilku jsme se zdrželi na Rýzmburku s tím, že kdo bude chtít, tak ho sem zítra zase vezmu.Kde jsi, kde jsi, celou noc... aneb hledání kešky

Do kempu jsme dorazili po sedmé a tak raději volám, ať nám dá Honza akademickou dvacetiminutovku než začnou troubit. Ujišťuje mě, že technické problémy jsou v tomto směru s námi.  Do kláštera dorazíme okolo půl osmý. Mixážní pultík nám odpírá hudební zážitek, ale pomoc je na cestě. Už troubějí....., už troubějí.... tři Nyní všichni foťte vlevo - na to jsem byl pedantdidgeridoo drnčí hlavní lodí Oseckého kláštera . Mám pocit, že bez elektroniky by to bylo možná lepší a stejný názor sdílí vícero lidí. Sem tam někdo „ty naše trubky" vyfotí. Pokouším se odlehčit atmosféru: „Klucí, umíte taky něco jinýho než troubit?". Vypadá to, že se koncertík líbí.

Po skončení produkce se vytvořil debatující a okukující kroužek. Musejí mít hlad, hnal jsem je jak nadmutý kozy. Jdem na večeři. Petr Králík mě odchytí s tím, že mu Honza říkal, že bych chtěl vidět kvalitu jím vytištěných fotek, a že tu nějaké tedy má. Nádhera, krásná místa, krásně vyfocená. Kvalita je suprová. S díky přijímám jeho nabídku, že když budu potřebovat, stačí říct.I Martin zkoušel troubnout

Tři trubky - Jirka Halada, Honza Vlach, Petr KrálíkDoháním zbytek, co sedí před hospodou. „Prý jsme měli rezervaci od sedmi a čekali do půl devátý a pak ji zrušili". Tak to jsem prokaučoval a nepočítal jsem s něčím takovým. „Rezervaci jsme měli od osmi a navíc tu máte na mě telefon", přu se s pipkou od pípy. Navíc se nezmůžu, protože jsem vytočenej tak, že nemůžu ani mluvit a ani to nemá cenu, když je Stropník narvanej k prasknutí. Zachraňuje mě Honza Sklepník, domluvil nám nějaké jídlo v Horalu na verandě. Kuřecí plátek s hranolkama. Najedeni už na mě nekoukali tak hladově :-) a vyčítavě.

Vlk mě trochu uchlácholil: „To chce klid," ale ani s Honzovým „a dobrý, né", si tentokrát nejsem tak jistej.

Ani nevím, kdy jsem přišel domů.

 



Aktualizováno Sobota, 18 Červenec 2009 16:58
 


Další články tohoto autora

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.