Home

Kalendář událostí

<<  Leden 2018  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
  1  2  3  4  5  6  7
  8  91011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Přihlášení


Není Švýcarsko jako Švýcarsko Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Komůrka   
Středa, 15 Červenec 2009 20:54
seznam článků
Není Švýcarsko jako Švýcarsko
Strana 2 - Den druhý
Strana 3 - Den třetí
Strana 4 - Den čtvrtý
Všechny strany

 

Litvínovští ŠvýcařiRozhodl jsem se podělit se s vámi, návštěvníky KLOFu, o svoje dojmy a fotky ze čtyřdenní cesty po 'švýcarském', nikoliv tedy po 'česko-saském', Švýcarsku. Nehodlám konkurovat vysoce nasazené laťce již publikovaných článků zde na webu. Pouze bych chtěl upozornit případné zájemce o cestu do země průzračných jezer, zelených pastvin, cinkajících krav a skalistých hor na místa, která jsme navštívili a která by v žádném případě neměla uniknout vaší pozornosti a tím pádem i hledáčku vašich zrcadlovek.

 

Den první 

Do země dochvilnýcRýnské vodopádyh vlaků jsme vyrazili skoro s 24 hodinovým zpožděním. Na vině byl zde již zmíněný předešlý fotovýlet a z něj pramenící poměrně značná únava mého osobního řidiče Gábinky a ostatně i mě, navigátora naší dvoučlenné posádky vozu Peugeot 307 SW. Po dvou vynucených přestávkách na spaní, jsme dorazili ráno v úterý 7.7. víceméně podle navigace na devátou hodinu k městu Schaffhausen, kde nás čekala první turistická atrakce, Rýnské vodopády  (Rheinfall), které jsou největšími vodopády svéhodruhu v Evropě. Jsou 150 metrů široké a voda zde padá s velkým hlukem z výšky 23 metrů. Za jednu sekundu zde proteče 700 krychlových metrů vody. Od vodopádů je to 66 kilometrů do Kostnice (Konstanz) u Bodamského jezera, která byla naším druhým cílem a kam jsme se byli nuceni, po krátké prohlídce vodopádů, předčasně přesunout. Pršelo totiž více než méně...

 

V Kostnici mě nic neuchvátilo (to ale neznamená, že není zajímavá, právě naopak), ale byl jsem prostě rozladěnej z počasí které doposud panovalo na naší poznávací cestě Švýcarskem. Snad jsem byl krapet potěšen, že jsme našli dům Jana Husa, ale jinak bída s nouzí. Kolem 17. hodiny jsme spatřili první záblesky švýcarského sluníčka a moje nálada se obrátila o 180°. "Zpět k Rýnským vodopádům", zavelel jsem s mírným rozechvěním a na tváři Gábinky se mihl první a zdaleka ne poslední údiv. Po cestě jsem neustále kontroloval vývoj počasí přes naši, již vychvalovanou panoramatickou střechu. Vše se vyvíjelo dle představ a slibovalo úžasné záběry, nad kterými bude slintat kdejaký rozený krajinář. Zklamání po druhém příjezdu k vodopádům bylo nesmírné, opět se totiž nebe zatáhlo těžkými mraky a hrozilo, že opět zmokneme. Moje nálada byla na bodu mrazu a ani jí nepřidávalo neustálé Gabči: 'Vyfotit mi tohle, vyfoť mi tamto'. Když už jsem se smiřoval, že prostě fotky z Rheinfall budou stát na dvě věci, vysvitlo sluníčko a já cvakal a cvakal a cvakal. Kolem 18. hodiny toho měla Gabča právě tak dost a zavelela pro změnu ona: "Konči a jede se do Badenu". A tak jsme ten den naposledy nasedli do našeho luxusního francouzského vozu a přemístili se o 72 kilometrů dále do městečka Baden, kde nás již čekal s večeří a ubytováním v pokoji 2x4 metry můj bratránek Miloš. Popravdě, ani nevím, jak jsem usnul.

 



Aktualizováno Středa, 22 Červenec 2009 18:53
 

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.