Home

Kalendář událostí

<<  Leden 2018  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
  1  2  3  4  5  6  7
  8  91011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Přihlášení


Torzo KLOFu na cestách Tisk Email
Napsal uživatel Jiří Komůrka   
Úterý, 27 Duben 2010 22:15

Pravčická brána z podhleduMinulý rok jsem se vás v těchto místech snažil seznámit s naší 4-denní rodinou cestou do Švýcarska. Po téměř 3/4 roce se hlásím s dalším článkem a jak se u mě stává dobrým zvykem, opět se bude týkat Švýcarska. Ale správně asi tušíte, že tentokráte bude řeč o tom našem Českosaském Švýcarsku. O plánovaném výletě do okolí Jetřichovic jsem se dozvěděl, kde jinde než v hospodě, při oslavě 1. výročí založení KLOFu. Bohužel této akce se nakonec nemohlo zúčastnit samotné vedení KLOFu, které je plně vytíženo pořádáním 2. ročníku Osecké Clony a plněním rodinných povinností, jako je mytí nádobí, vynášení koše, žehlení apod., kterých jsme my, řadoví členové KLOFu, naštěstí ušetřeni.

Ve čtvrtek 22. dubna jsem zakoupil vlakový lístek na trase Litvínov – Teplice a ověšený jako vánoční stromeček vyrazil na sraz s Martinem Zítou. To, že jsem vlakem již dlouho nejel se naplno projevilo na vlakovém nádraží v Teplicích, kde jsem, jak jsem byl zvyklý, vyrazil z druhého nástupiště přes koleje do haly nádraží. Až nabroušený hlas z místního rozhlasu mě upozornil, co všechno se od mé poslední jízdy vlakem do Teplic změnilo. Holt podchody tu před pár lety nebyly. Než jsem na nedaleké pumpě zhltnul bagetu nevalné chuti, byl tu Martin Zíta a my mohli po jeho nutné cigaretce vyrazit směr Jetřichovice. Cesta uběhla jako voda v družném rozhovoru a po pauze v děčínském Tescu, kde jsme nakoupili zásoby, jsme se záhy seznamovali s příjemnými majiteli ubytování 66+67 v Jetřichovicích. Zbytek fotovýletu byl ještě na cestě z Ostravy a tak jsme vyrazili obhlídnout terén pro naše focení. Pár metrů za barákem jsme sebou Pohoda po příjezduplácli na vyhřátou louku a kochali se výhledem na Marianinu vyhlídku, náš příští cíl. Myslím, že už tady, při pohledu na převýšení, které nás čeká, začalo Martinovi v hlavě šrotovat, jak se tomuto výšlapu vyhnout. Zanedlouho se k nám přidal Jirka Mikulec, který také dorazil z Teplic a netrvalo dlouho a seznamovali jsme se se skupinou fotografů dorazivší z Ostravy. Konkrétně Petr Pazdírek z Ostravy, Dana Mikulcová z Kyjova a dva týpci z Třince, Míra Legerski a Lukáš Osmanczyk. Seznamování probíhalo v teploučce vytopené chatě až do pátečního rána a dalo se s úspěchem pochybovat, že všichni vstanou na chystané focení východu slunce na Mariině vyhlídce. Nejmenší kurz byl na Jirku Mikulce, ale ráno překvapivě zklamal Martin Zíta, s kterým nehnulo ani bodré Pazďovo: „Vstávej, ty teplický Chuj“.

Teploměr ráno ukazoval těžce uvěřitelných -8°C, ale červené nosy a omrzlé ruce nám za chvilku potvrdili krutou realitu. Nabalení několika vrstvami oblečení jsme kolem 5:30 s elánem  vyrazili. Ten nás však s postupem času a ubývajícími silami při zdolávání krutého převýšení na Mariinu vyhlídku, opustil. I když mladší osazenstvoSvítání na Mariině vyhlídce fotovýletu nasadilo brutální tempo, východ slunce jsme o pár minut propásli. Když nás naše propocené vrstvy oblečení a studený vítr vyhnali zpět do civilizace, bylo o dvě hodiny později a na našich kartách byly uloženy první ,doufejme, že skvělé snímky. Po návratu na chatu nás čekal hodně pobledlý  Martin Zíta, který proklínal kudy chodil beskydský čaj, pivo a asi 20ku cigaret. Akademická půlhodinka tedy bodla všem a kolem 13. hodiny jsme lehce odpočatí mohli vyrazit k dalšímu z našich cílů - Dolskému mlýnu na říčce Kamenici. A jelikož nám při focení mlýna, který Martin studuje, jestli jsem mu nepoškrábal jeho rybí okoje znám z pohádek Pyšná princezna a Peklo s princeznou, notně vyhládlo, cestou zpět jsme se zastavili na večeři v Jetřichovicích. Jídlo bylo dobré, jen ten hostinskej byl nějakej divnej. Před večeří nás opustil Martin Zíta, který měl v sobotu v plánu focení dvou svateb a se slovy: „Já se vrátím“ už se nevrátil. Po chutné večeři jsme se ještě snažili ve třech nafotit západ slunce u jezírka, které jsme objevili předešlý den a odlovit již druhou kešku se spřáteleným kačerem Mírou alias Doktorem. Vše se nakonec podařilo. Při našem návratu zkratkou-nezkratkou na chatu (chtěli jsme se vyhnout elektrickému ohradníku, který nám dopoledne uštědřil pár kopanců) již zbytek účastníků fotovýletu porůznu polehával a jelikož nám zmrzlo pivo, dostal jsem se v pátek do postele relativně brzo. Beskydského čaje totiž zbylo po Martinově čtvrteční smršti už jen opravdu maličko. S úsměvem na rtech jsme ho s Lukášem dorazili na jeho počest…

Na sobotu jsme si naplánovali ranní focení  Chřibské Kamenice, která se klikatí Pavlininým údolím. Tady se mi povedl husarský kousek, kdy jsem, k pobavení všech okolo stojících, zahučel při opouštění výhodného fotografického stanoviště jednou nohou do potoka. Zády stojící Petr Pazdírek si sice myslel, žeAno, zde jsem zahučel do potoka se na něj sápe rozzuřený medvěd, ale dle mého jsem elegantně a hlavně rychle jako srnka vyskočil z ledového potoka a po vyždímání ponožky, dělal jakoby nic. V poledne jsme byli již zase zpátky na chatě a čekal nás vrchol celého fotovýletu, západ slunce na Pravčické bráně. Před plánovanou cestou jsme se ovšem nejdříve museli posilnit v místní jetřichovické restauraci. Čočková polévka a neuvěřitelně dobrá svíčková byla pro mnohé právě tím vrcholem dne. Někteří nejmenovaní jedinci si dokonce objednali i dezert a aby ho měli zadarmo, hodili si do čočkové polévky kámen. Nebohá paní číšnice tento podlý trik neprohlédla. Holt jiný kraj, jiný mrav Tongue out Na Mezní Louku jsme dojeli vozy a těch 6km na Pravčickou bránu, převážnou většinu cesty po pěšince lemující vápencový masiv, uteklo jako voda  a my jsme se překvapivě Pravčická brána z nadhleduvčas ocitli před skvostem Českosaského Švýcarska. Každý si ten pohled užíval po svém. Někdo jen tak seděl s otevřenou pusou a zapomínal fotit, jiní šíleně pobíhali z místa na místo s cílem najít ten nejlepší záběr. Ale určitě jsme byli všichni šťastní a snažili si tento okamžik vrýt do paměti. Cesta zpět již probíhala pod stále se častěji ozývající únavou, přece jen našlapaných 35km ve třech dnech pro netrénované lidi, trávící převážně svůj čas za stolem PC, je slušná porce. A to nemluvím o té 20kg batožině, kterou někteří borci táhli sebou. Kolem 22h jsme byli zpátky v Jetřichovicích. Myslím, že jsme všichni byli rádi, že jsme se stihli vykoupat a vypít zbytek rozmrzlého piva. Popravdě, já ani nevím, jak jsem usnul.

A je tu neděle, loučení plné slz, úklid chaty a odjezd domu. Alespoň za svou osobu mohu říct, že jsem hrozně rád, že jsem se téhle povedené akce zúčastnil a poznal nové velice příjemné lidi.

Takže Petře, Dano, Míro, Lukáši, Jirko a Martine, na brzkou shledanou a na viděnou třeba na Ydyksebu…

Aktualizováno Středa, 28 Duben 2010 00:20
 

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.