Home Články, komentáře Události, komentáře Quanti cerasa, tanta agriotto. Kolik třešní, tolik višní.

Kalendář událostí

<<  Leden 2018  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
  1  2  3  4  5  6  7
  8  91011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Přihlášení


Quanti cerasa, tanta agriotto. Kolik třešní, tolik višní. Tisk Email
Napsal uživatel Jan Sklepník   
Čtvrtek, 06 Srpen 2009 11:18

SassolungoV Klofu panuje přísná hierarchie. Nejvyšší funkce jsou v podstatě emeritní a než se nový člen k nějaké funkci propracuje, musí prokázat nesporné kvality (případně podlézat předsedovi). S radostí Vám proto mohu oznámit, že jsme v minulých dnech uvedli na místo sekčního šéfa Podvýboru pro plánování výjezdů Klofu do zahraničí doposud řadového člena pana Martina Zítu (psáno s měkkým a dlouhým). Funkce je mu pouze propůjčena, takže při prvním nezdaru jí bude opět nemilosrdně zbaven. Nyní se však ještě všichni radujeme z jeho výborného nápadu uspořádat fotografický výlet do Dolomit.

Nejsem si jist, zda byla akce z jeho strany naplánována do nejmenších detailů, protože rozhodnutí o výjezdu padlo v neděli a ve čtvrtek 30.7. léta Páně 2009 jsme již byli všichni vměstnáni i s fototechnikou pochybných značek do Opelu Astry, tedy auta tentokráte německé výroby. Auto je to spolehlivé, nicméně použité pleny syna Matyáška, které jsme sebou prý nevědomky vezli, dojem trošku kazily. Panoramatická střecha vozu manželů Komůrkových byla, musím říci, lepším rozptýlením. Směr Karlovy Vary – Mnichov – Insbruck – Bolzano.

Sice jsem člověk, který jde většinou ihned k jádru věci, neodpustím si však neuvést několik příhod z cesty. Za zmínku určitě stojí již nenápadná poznámka předsedy Hozáka, že sebou veze pouze balenou vodu. Ano, voda je jistě výborná věc, ale rum z ní neuděláš. Jeho malé zaváhaní jsem napravil ještě na území naší vlasti, kde jsem mu u benzínové pumpy doporučil několik značek výtečného alkoholu domácí provenience. Rum, Becher a láhev zelené se nakonec ukázaly jako celkem sympatická kombinace.

Cestování po Evropě je v unijních časech velmi snadné a než se naděješ, míjíš Řezno, Mnichov a jsi v Rakousku. Rakouské dálnice mají své kouzlo. Přesvědčil se o tom i v té době ještě řadový člen a řidič v jedné osobě Zíta. Neznám přesné složení energetického nápoje R*D B*LL (název cenzurován redakcí), ale o jeho vlivu na organismus unaveného řidiče jsme se mohli přesvědčit. Žádná křídla, jak tvrdí zavádějící reklamní slogan, Zítovi nenarostla, ale účinky patoku se projevily totální desorientací. V jednu chvíli Martin ani nevěděl, jestli jede do kopce, nebo z kopce. Obrázek o tom, jestli do, nebo z, si udělá každý rozumný člověk, který chápe, že jsme na naší cestě právě vjížděli do Alp.


Šťastný předseda

Itálie nás přivítala prázdnými silnicemi, takže již ve 3 hodiny v noci jsme byli v podstatě na místě. Když jsme u jedné z informačních tabulí ve val Gardaně dolaďovali drobné detaily naší cesty, třeba jako kde budeme spát a dalších několik naprosto nepodstatných maličkostí, všimli si naší výpravy italští Carabinieri (obdoba naší policie, zdejší kluci jsou ale opálení, mají na sobě modré tepláky s červeným lampasem, jezdí v Alfě a úplatky berou v Eurech). Uznávám, že tři Češi uprostřed noci uprostřed Itálie mohou působit poněkud netradičně, proto nás asi také příslušníci kontaktovali. Zíta jako zkušený cestovatel ví, že nejlepší obrana je útok, proto ihned spěchal k nim a svou brilantní italoangličtinou se jich snažil dotázat na lokaci nejbližšího kempu. Po půl hodině aktivní konverzace za použití všech údů, jsme pochopili, co se nám italští boys snaží naznačit. Totiž že díky chladným horským nocím není stanování ten nejlepší nápad a že místní podnikavci to už ví a staví kempy u moře na jihu. Proto nám doporučili ubytování typu Zimmer Frei. Za tuto radu jsme je později velebili.Ladina **

Najít vhodný penzion v Itálii a ještě k tomu v noci není tak snadné, jak to možná na první pohled vypadá. Proto jsme nejprve zamířili na první fotografické zastavení naší výpravy – Sassolungo a masiv Sella group, kde jsme zamýšleli vyfotit východ slunce. Musím říct, že zima, která těsně pod vrcholem panovala, překvapila i mě, zkušeného horského vůdce, který již zdolal mnoho vrcholů. Chlapci vyřešili tento klimatický problém tak, že na sebe navlékli veškeré prádlo, které s sebou měli. Sice je to trochu omezovalo v pohybu, ale teplo jim bylo. Východ slunce byl nádherný, krásné světlo, mráčky, úžasné skály a šťastné úsměvy mých druhů vytvářely opravdu nezapomenutelnou atmosféru.

Výběr správného penzionu se ukázal jako klíčovou fází naší cesty. Připravuji dokonce tenkou publikaci s názvem Come assortire uno pensionato a la val Gardena (Jak si vybrat penzion ve val Gardeně) o zhruba šesti stech stranách. Štěstěna nám však přála a do cesty postavila vilu Ladina poskytující dvouhvězdičkové, čili luxusní ubytování typu bed and breakfast. Název evokující nejhledanějšího teroristu světa Bin Ladina nás zprvu trochu děsil, veškeré obavy však opadly, když se ve dveřích objevil sympatický stařík v asi tradičním tyrolském oděvu – župan a papuče – a vítal nás zdravicí Buongiorno. Od té chvíle jsme mu jinak neřekli. Pokojík v podkroví byl opravdu romantickým místem s krásným výhledem na hory. K dispozici nám byla malá, ale o to funkčnější koupelnička, zvlášť poté, co se ji všichni členové výpravy naučili používat. Do hlavy mi ještě teď nejde podivné losování o jednu manželskou a jednu samostatnou postel, výsledek byl pro mě nepříliš komfortní. Navíc jsem byl neustále terčem posměchu, jelikož jsem si rovnal prádlo do komínků (u nás doma běžná věc).

A zase Tatranky

Po krátkém dopoledním spánku jsme se vydali na první pěší túru. Naším cílem byl kostel sv. Jakuba, který je situován nad městečkem St. Ulrich. Desorientace způsobená výše uvedeným energetickým nápojem (viz ilustrační foto) ještě měla své dozvuky, jak jinak si vysvětlit několik navigačních zaváhání. Předseda Hozák však posvačil (hádejte co – odpověď viz foto) a několika přesnými pohyby rukou naznačil správný směr. Kostelík byl ohromující, škoda jen nezajímavé oblohy a několika německých turistů, kteří se pletli do záběru. Cestou zpět jsme měli dvě zajímavá setkání. První byla úžasně fotogenická vyhublá dolomitská kráva, která nás svým stoickým klidem při pózovaní doháněla až k slzám, druhé pak také úžasně fotogenická štíhlá čašnička zo Slovenska, která nás pohostila pizzou a pivem. Čašnička byla družná, dokonce nám nabízela i levné ubytování, které jsme však kvůli závazkům v České republice s lítostí odmítli. sv. Jakub

Večery na expedici byly poznamenány steskem po domově. Zvlášť někteří členové nesli odloučení od svých blízkých velmi těžce. Každý se s tím vyrovnával po svém. Zíta četnými telefonáty domů, Hozák pomocí alkoholu. Hned první večer zmizely tenké zásoby rumu, což mělo hned dva fatální důsledky. Předseda Hozák začal hovořit nám zcela neznámým dialektem, který asi pochytil někde po cestách Norskem – jeho zvolání LOPALI VUD nás úplně konsternovalo a dodnes netušíme, co znamená. Dalším následkem veselé konzumace bylo, že Martin Z. začal bujaře vyprávět své vtipy o žabkách. Svou produkci doplnil o dramatické výstupy a hladina zvuku, kterou při tom produkoval, se stala trnem v uchu ostatních nájemníků vily Ladina. Konec tomu udělal až majitel Buongiorno, který jedním rázným telefonátem a anglickým KEEP SILENCE docílil kýženého nočního klidu.

Bohužel KEEP SILENCE (udržuj ticho) si řadový člen Zíta vyložil jako KEEP SCIENCE (udržuj vědu) a od té chvíle jsme byli z jeho strany neustále bombardováni zvídavými otázkami. Za jeho touhu po vědění jsme mu udělili titul PHD, psaný za jménem. Nakonec ho získal za studium geologického původu Dolomit, když brilantně popsal rozdíly mezi plži a mlži. Trefil přesně zásadní rozdíl obou živočišných druhů, tedy že plži mají domeček. Nakonec jsem si vzdělání rozšířil i já a to v oblasti globální geografie a jejího vztahu k městům Salzburg a Insbruck.

Druhý den jsme se rozhodli zdolat nejvyšší tamní vrchol Marmoladu (neplést s tradiční českou zavařeninou marmeládou). 4,50 E za lanovku se ukázalo jako dobrá investice. Netrpěli jsme totiž únavou po náročném výstupu, a tak zbyla spousta energie na družné rozhovory, zvlášť předseda Hozák nás zásoboval jednou historkou ze svého milovaného Norska za druhou. Zaujalo nás kupříkladu jeho vyprávění o tom, že pil vodu s mamuty. Stinnou stránkou byla neustále se měnící barva jeho výletních kalhot. Bledly asi závistí při pohledu na Zítovy krásné fotky. Frugattore presidente - slídivý předseda

V jednu chvíli jsem musel opravdu zápasit se svým kariérizmem. Předseda stál na okraji hluboké propasti a já přemítal o tom, jak málo by stačilo, aby mi jeho funkce spadla do klína. Odměnou za tyto hříšné myšlenky mi byl pád, při kterém jsem musel vlastním tělem chránit svou drahou taiwanskou fototechniku.

Hory mají i svá úskalí. Jedním z nich je i větší množství UV záření, kterému byla naše expedice vystavena. Po prvním dni jsme připomínali spíše Púa a jeho kamarády, zvlášť podobnost mezi Prasátkem a některými členy výpravy byla až neuvěřitelná.

Ke stravě napíšu jen tolik, že speck byl skvělý, pressa byla vskutku mamutí a špagety ušly. Předseda už dnes ví, že pokud si na cesty veze konzervy, není od věci vzít si i otvírák. Jinak jídla byla dost, o čemž svědčí i historka s pokládáním kabelu. Jelikož pocházím ze slušných poměrů, tak tuto průpovídku neznám. Musím přiznat, že nejprve jsem se domníval, že to má co dočinění se Zítovou původní profesí elektrikáře a když tedy poprvé zahlásil, že jde položit kabel, myslel jsem, že si domluvil nějakou brigádu, aby se mu výlet alespoň trochu finančně kompenzoval. Italská pionýrka

Poslední pobytový den se opravdu povedl. Ráno v 5:00 při focení dalšího slunce východu sice chlapci krajináři nevypadali nejlépe, zato odpoledne při procházce mezi mnou nenáviděnými šutry již předseda volal do tyrolských dálek: „Já su tak šťastné!“ Vyšli jsme totiž (no dobře, vyjeli lanovkou) na úchvatné místo, kde se před námi otevřely Dolomity v celé své kráse. Strmé štíty, horské louky, krávy, kozy, které si mohl člověk pohladit a které mu to žraly, no nádhera. Což pak když jsme objevili malé horské stavení s občerstvením. Speck , domácí sýr i chléb byly skvělé. Obsluha také. Chvílemi se dokonce na některých účastnících projevovalo dlouhé odloučení od manželského lože. Pro klid všech manželek musím dodat, že zůstalo jen u verbálních, tedy zcela neškodných projevů této frustrace. Pro ilustraci uvedu několik hesel – výměna odznáčků s italskými pionýrkami, sestup do údolí, žebřiňák, stimulace knoflíků v kabince lanovky. Své pohledy jsme proto raději upírali k dojné krávě s pracovním názvem Jitka. Fota se určitě povedla.

Ke konci pobytu se předseda čím dál víc odmlčoval, důvodem asi bylo to, že mu docházely historky z Norska. Zítovi pak z Toskánska a mně ze zbytku světa. Cesta zpět do ČR další den proběhla v klidu. Při průjezdu kolem Brixenu přednesl Zíta zajímavou analogii mezi K.H. Borovským a naším předsedou Hozákem. Zmínil však především ten rozdílný fakt, že Havlíček byl v Tyrolsku za trest a Hozák za odměnu.

Další zajímavou poznámku učinil již na území naší vlasti Hozák, když po zhlédnutí bolševníku prohlásil, že když se usuší, dá se na to dívat. Ihned nám před očima naskočilo mauzoleum V.I.Lenina, který je na tom podobně.

Autorem další reportáže bude nejspíše Martin Zíta, připravuje zajímavou práci na téma výběry z italských bankomatů. Jeho platební karta je, domnívám se, ještě stále uvězněna v bankomatu italské Raiffeisenbanky. Nakonec Martin litoval i 3 Eur spropitného Buongiornovi.

Rozloučím se italským Saluto tutti. Zdravím všechny, které jsme během našeho putování potkali – Buba Bubu z rakouského Mc Donalda, Carabinieri boys, domovníka Buongiorna, pána za oknem restaurace, kterého jsem každý večer fotil přes sklo při večeři, telefonistku kartcentra České spořitelny, italské důchodce, kteří nás považovali za profíky, obsluhu všech restauračních zařízení, které jsme navštívili, Jitku, kozy a Koma, který byl častým terčem invektiv, zvlášť když se z italského Radia Uno ozvala anglická skladba Come, baby, come!

Komu nestačí reportáž slovní, nechť zhlédne tu fotografickou na http://akceklofu.rajce.idnes.cz/ .

Aktualizováno Pátek, 07 Srpen 2009 08:45
 


Další články tohoto autora

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.