Home Články, komentáře Události, komentáře Jesenické zelenání

Kalendář událostí

<<  Červen 2017  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
     1  2  3  4
  5  6  7  8  91011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Přihlášení


Jesenické zelenání Tisk Email
Napsal uživatel Martin Hozák   
Čtvrtek, 24 Květen 2012 00:30

KOM a maličkaté telátkoKvěten je lásky čas, a tak se někteří z nás rozhodli, že se pojedou do přírody pomazlit se svými aparáty na akci pořádanou naším ostravskym kamošem Péťou Pazdírkem. Zázraky se dějí a tentokrát se s námi zhmotnil i Martin Zíta, který jinak proplouvá všemi akcemi pouze jen jako všudypřítomná energie. Cílem bylo jesenické lázeňské městečko Karlova Studánka a příjemné ubytko U Seifertů.  
Někteří nedočkavci vyrazili již o sváteční úterý, aby zabrali co možná nejlepší strategická místa v chatě a řádně oslavili osvobození. A dobře jim tak. Druhý den se jim totiž krátká procházka protáhla na slušných 24 kilometrů a jak si při tom užili jejich netrénované nohy, to bylo skoro až hmatatelné po celou dobu pobytu.  A někteří si i vykouzlili krásné útvary na nohou, na které budou ještě dlouho pyšní.

Druhá skupina, která je v těchto věcech přece jen trochu zběhlejší, vyrazila ve středu. Krásně se tím vyhnula nepříjemnému bloudění a hladovění v kopcích a navíc o nic nepřišla (i ten obrazový středeční materiál tomu odpovídá ;-).

Rozhodli jsme se, že si trošku užijeme hory, než dorazí „Ostravsky vodnik“ a budeme mít po kopečkách. Přečerpávací JeffRanní vstáváníčko se vyplatilo a odnesli jsme si pár obrázků, klíšťat a kravských koblih z jesenických luk. Pokračování v podobě fakultativního výletu na Dlouhé Stráně byl dobrou volbou. Nejenže se za 170 Kč svezete autobusem, ale taky si hezky „odpočinete“ u filmu promítaného v rámci zajímavé exkurze po přečerpávací elektrárně. Počasí přálo. Dlouhé Stráně jsou na kopci a výhledy odtud jsou překrásné. Zde mám malou fotopoznámku – nesnažte se rovnat záběr podle vysílače na Pradědu, je totiž křivý a to z každého pohledu, jak jsme později zjistili.  

Cestou dolů jsme se nechali vyhodit o pár kiláčků dříve a zašli na krásný vodopád na Borovém potoce. Naše básnění o krásném vodopádu naneštěstí zaslechli i dvě maminky s dítky a věřím, že když je potkáme, nebudou se na nás usmívat.
Multitáskní ZíťákHerpetology prosím, aby si na následující řádky zacpali uši, neboť přímo na stěně u pěnící se vody Borovského vodopádu sváděla svůj boj o život mladá krásná zmije. Její osud byl velmi nahnutý, neboť nejen že se nemohla hnout ani dolů ani nahoru, aby ji proud nestrhl do tůně pod vodopádem, ale navíc fotografie chtiví kolegové ji všemožně trápili. Nejprve bojácně přistupovali a fotografovali, aby zrovna oni měli zachycen onen dramatický smrtelný okamžik. Po osmělení do ní šťouchali klacky a větvemi. Naštěstí se zmiji podařilo levou rukou zachytit kolem se míhající větev, prohnula se v bocích, vymrštila se a dlouhým obloukem přeskočila všechny užaslé kolegy a zmizela v trávě.

Husarský a akrobatický kousek předvedl i jindy méně obratný KOM. Nad jeho číslem s vyzutím obou pevně zavázaných kotníkových bot jedním rychlým pohybem neurčitým směrem do dneška kroutím hlavou. Měl by to ale ještě dopilovat a zahrnout i svléknutí ponožek, neboť v duchu vidím Gábinu, jak na valše drhne zablácené dříve sněhobílé Najk fusekle.he, po KOM deš?

Při návratu do Koutů jsme potkali ony dvě nyní notně uondané maminky a nabízeli jim, že jim ulehčíme a dětičky chvilku poneseme. Dítkám se však hodní strýčkové nezamlouvali a tvrdošíjně odmítali příjemné ponošeníčko. Někdo podotkl, že kdyby to byli tatínkové, tak se do pomáhání nikdo nehrne. Ale to jsou jen zlostné kecy. V Koutech jsme si dali něco do zubů, sháněli jsme zelené pásky na ruku, abychom se mohli rafinovaně "svézt" s rautem pro Českou pojišťovnu. Martin Zíta je pravděpodobně nepojištěný, čemuž napovídalo jeho vehementní hledání správného pojišťovacího agenta a pochvalné poznámky na adresu HR České pojišťovny.

Po návratu do Studánky se začala k Seifertům pomalu trousit i severní Morava.
Je s podivem, že jen málo jedinců jezdí na fotografické výlety za fotografií. Někteří tam jezdí za kamarády, někteří za společenskou únavou a někteří prostě jen na hokej. Karlova Studánka lákala příjemným osvětlením lázeňských uliček, vodotrysků a altánků, a tak jsem se rozhodl ignorovat nabušené maníky s křivými klacky honící se na zmrzlé vodě za černou gumou. V malé skupince jsme se vydali pofotit nějaká ta večerní lákadla. Jako skupinka golfistů, za které jsme byli díky tyčím na zádech považováni, jsme se vraceli potichlou Karlovou Studánkou, kterou rušil jen jakýsi hlasitý komentář hokejového klání. Šlo to od Seifertů. Reproduktory značky Genius asi nevěřily svým vlastním neodymovým magnetům a karaoke systém ve společenské místnosti se zmítal ve smrtelné křeči. Pazďa se Zíťákem to prostě s karaoke umějó.
Do rozjetého vlaku prostě nenastoupíš, a tak jsem šel spát.

Náhodná profilovka ;-)Ranní rozjezd byl pozvolný a začal mejdanem na čtyřce, kde jsme se za pomocí čaje probrali.
Pazďa byl tu, a tak nám bylo jasné, že dnes nás čeká voda konkrétně Řešovské vodopády na říčce Huntavě.  Krávy nekrávy louky nelouky jsme se ubírali za vodou směrem k Rešovu. Z Rešova pak strmá cesta dolů k tichému korytu Huntavy uběhla rychle. Díky krásnému počasí neměli „vodaři“ ideální podmínky, ale říčka je to krásná a hopsavá, takže si každý našel nějaké to místečko. Než se člověk narovnal, uběhly čtyři hodiny a kručení žaludku ukazovalo půl druhé. Výstup doladil jídelní formu a nevalný oběd zmizel v jícnu, než bys řekl švec.

Keškaření je dobrodružná věc a každý chce najít nějaký ten poklad. A navíc když se to umí, tak to jde jedna báseň. Málokomu se povede protáhnout si vzdušných 150m na několik kilometrů a zabloudit. Čekání na kačery není nikterak valná zábava, zvlášť když si někdo nechá nabitou baterii na pokoji. A tak se většinová část vydala směrem k obci Ruda, kde se nachází opravdu krásná křížová cesta. Tam jsme se poflakovali a čekali na dojezd lovců pokladů.  Péťa s Lenkou si tam se zájmem pohrávaly s mým nádobíčkem, až jsem se o něj bál.  Také proběhly nezbytné fotopřestřelky. Dorazivší kačeři objevili multikeš, která je zaměstnala opět na nějaký čásek. Ani poklad nás nezlákal, a tak jsme na jim opět ujeli a zamířili k Seifertům.ještě že mám ten mobil

KOM překvapil. Nejprve tím, že se desátého května rozhodl oslavit svoje čtyřicáté narozeniny, které má v červenci. A poté tím, že na oslavu koupil krabičku sýra Gervais. Řeknete si: „není to málo na oslavu, kde bude 16 lidí?“. Nevím, jak to ten KOM dělá, ale stačilo to, ba i zbylo.
KOMova oslava byla v plném proudu. KOMunikace rozhodně nevázla a KOMpletní osazensvo si KOMpenzovalo nedostatek tekutin. Skoro až do úplného KOMatu. Myslím, že „vodník“ Pazďa kdyby nemusel na firemní akci, by byl v sedmém nebi. Všude klokotala voda od hnědé přes zelenou až po průzračnou. Jen si nikdo nevzal stativ. Variace na KOM létaly vzduchem podpořeny diskuzí na jazykové odlišnosti moravského a severočeského nářečí. Byla fakt prča. Karaoke zahvízdalo a již se z něho linula líbivá melodie Karla Zíty Gotta. V něm dřímající showman milující one man show zvítězil. Je čas udělat dětem pápá. Je čas udělat dětem pápá. Budíček a noc, kterou mi můj spolunocležník připravil, byla příkladná. Nejprve zpřerážel bytelnou židli o můj nos, čímž mě trochu probudil a poté se jal vydávat neuvěřitelné zvuky a ohrožovat mě svým hnusným chlupatým kolenem. Ani dobře mířené karatistické údery do krkovice, ani ucpávání nosu, ani dloubání lžičkou do oka, ani stříkání repelentu do nosu, nic nepomáhalo utišit řezavý zvuk o intenzitě 185dB (a telefon nelže!). Mezitím kočky řvaly jak hovado, někteří účastníci zájezdu sváděli řeckořímské zápasy se záchodovými mísami a nebe se zatahovalo.

Asi pochopíte, že návrh na fotografování slunce východu byl jednoznačně přijat. Nevstal nikdo. Nesmělé kroky po chodbě se začaly ozývat až někdy po půl desáté. Venku těžká mračna, uvnitř taky těžko. I přes tyto malé útrapy jsme se vydali na zlatý hřeb výletu – Bílou Opavu. Začalo pršet a všichni jsme zmokli na kost. Ozzymu voda z nebe nestačila a měl potřebu se vyráchat i v Opavě, ale aby nebyl za exota, hodil tam schválně stativ. Bledému Jarouškovi se nedařilo řádně zakomponovat říčku z lavice autobusové budky, fotografování vzdal a odmítl se vydat domů, že se ještě pokochá místní flórou a faunou. Zřejmě je velký milovník zvířat a řeči o šťavnatém stejku mu neudělaly nejlépe. A voda to ráno stejně neměla tu správnou visKOMZÍTU.

Zbytek dopoledne a část odpoledne bylo ve znamení léčby (výborná česnečka Dančo!), sušení a cesty na pořádný kus krávy. K večeru přestalo pršet a tak jsme se vydali opět na Opavu. Krásné focení, barvy po dešti, prostě fajn.

Poklidný večer byl proložen přehlídkou našich úlovků a příjemně uplynul.Karaoke večer

Neděle ráno, čili čas vypadnout. Uklízení, balení a takové ty moc nezáživné věci. Mávání, rukou podávání, pláč loučících se žen a mužů, společné foto. Toť vše.

A nějaká ta děkovačka na závěr.

Takže děkuji:
Pazďovi za podařený prodloužený víkend.
Michalovi, Ivě, Ozzymu, Aleně za lekce z moravského nářečí.
Jardovi a Jirkovi za to že nechrápali.
Zíťákovi za to, že mě v noci nevědomky neznásilnil a dobře mě přivezl a odvezl.
Pétě a Lence za to, že jsem domů dovezl celou svou výbavu a za mejdan na čtyřce.
Doktorovi, že po mě nechtěl můj stativ ani destičku a vymyslel spoustu KOMonin.
Danče za úžasnou česnečku a kafíčko.
Jardovi, že mi trochu česnečky nechal.
Jeffovi, že mi neukazoval moc často ty jeho nohy.
KOMovi za Gervais.
A Jeseníkům že jsou to ty nejzelenější hory, co jsem kdy zažil.

Aktualizováno Středa, 24 Říjen 2012 23:27
 


Další články tohoto autora

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.