Home Články, komentáře Události, komentáře Bolezad a Boleboř

Kalendář událostí

<<  Prosinec 2017  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
      1  2  3
  4  5  6  7  8  910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Přihlášení


Bolezad a Boleboř Tisk Email
Napsal uživatel Jan Sklepník   
Pátek, 27 Leden 2012 19:15

929367D75073-4Bolezad a Boleboř, dva pojmy, které se pro mě po posledním klofáckém výletu staly takřka synonymy. Boleboř, malá horská vesnička v Krušných horách, byl předsedou vyhlášen za cíl naší fotoexpedice. O bolezadu vyprávět více nemohu, jelikož jsem Martinovi slíbil, že s tou hypochondrií budu něco dělat. Čili tuto část namísto plánovaných 2 odstavců odbudu jen tím, že jsem si po probuzení vzal dvě 400mg tabletky růžového štěstí, jak nazývám Ibuprofen, a vydal jsem se na místo srazu.

Žádný ze světových vůdců nevyhnul se ještě v pokročilém věku stařeckým vrtochům, které plynou zřejmě z absolutní vlády a představy o vlastní velikosti. Neubránil se jim ani náš předseda. Po letech, které strávil ve funkci, jsme si však na jeho eskapády již zvykli. Co nám také jiného zbývá, když nikdo z prostých členů nepodpořil můj návrh na rotující předsednictví, podobně jako je tomu v EU. Proto mě jeho SMS, jejímž obsahem bylo stručné a chladné „Já to vzdávám“, 20 minut před plánovaným odjezdem ani v nejmenším nepřekvapila. Naopak, nasadil jsem osvědčenou „léčbu“, tedy jako první SMS s něžným „Martí, pojeď,“ a když to, jak jsem samozřejmě předpokládal, nezabralo, pak jako druhý pokus úpěnlivý telefonát s množstvím výčitek a odkazů na jeho odpovědnost a zbytky morálních kvalit. Rozhodující však byl zřejmě pro tentokrát befél od paní předsedové. Tedy Martin „byl umoudřen“ a my se tak mohli celý den těšit z jeho milé společnosti.

U dubu již čekal Jarda, ve chvíli se objevila i Káťa a Lenka Hofíková se k nám měla připojit až cestou. Malé zdržení způsobené transportem dvou malých nositelů předsedovy genetické informace (pozn. nemyslím spermie, ale děti) k babičce, jsme rychle dohnali. Malé Anežce se prý k prarodičům nechtělo, a proto na tomto místě apeluji na její třídní učitelku, aby více dbala na upevňování jistých hodnot ve vztahu k rodině a generačnímu soužití. Taková informace, že by správné dítko mělo trávit u babičky alespoň 80 % svého volného času, by mohla u malé Anežky narazit na úrodnou půdu.

Cesta jedním autem se ukázala jako dobrý nápad, mrzí mě jen, že jsme si nezazpívali. Lenka se k nám podle plánu připojila a my vyrazili směr Boleboř. Focení na Helenčiných vodopádech bylo prostě fajn. Začal se však hlásit hlad. Jako první se ozvala paní předsedová, zřejmě svou roli sehrálo i očekávání změny v zažitém jídelníčku. U Hozáků obligátní krmě, tedy chléb s pepřem, měla být vystřídána nějakou jinou dobrotou. Cestou do jedné z místních horských hospůdek jsme však narazili na značnou nepřízeň počasí a já poprvé okusil, co je to bílá tma. Z hlubokého sněhu jsme také vytáhli asi 6 automobilů, 2 autobusy, skútr horské služby a spřežení 12 malamutů, bohužel již bez mushera. Ovšem počasí si nedalo říct, a tak jsme sjeli zpět dolů do civilizace.

V restauraci Koliba v Jirkově nás uvítala milá obsluha. Po její rekognoskaci (pozn. restaurace, ne obsluhy) jsme se rozhodli udělit jí dvě hvězdičky z pěti. Objednali jsme si steak a čekání si zpříjemnili historkami. Já přispěl svým nedávným zážitkem s předsedou, kdy si popletl místo naší příští výstavy a místo do Meziboří nás odvezl před zavřenou hrobskou knihovnu. Předsedovi se s námi zase podělili o příhody ze své třídenní dovolené v roce 94, kdy opět díky Martinovu smyslu nesmylu pro prostorovou orientaci hledali svůj kemp na Slapech právě tři dny a když ho našli, museli se vydat zase zpět k domovu. Jarda dal o sobě stylově vědět svým vyzváněcím tónem – kouzelným zvukem z Rumburaka, v tu chvíli jsem opravdu myslel, že otočením prstenu nadobro zmizí. S Katkou a Markétou jsme zabrousili do vod německé slovotvorby, od teď už budu pro domácí jablkový štrúdl používat namísto hausmachen apfelstrudel správný termín hausgemacht apfelstrudel.

Steak byl, no, hledám správné adjektivum, ale nenacházím ho, takže se čtenář musí spokojit s tím, že steak byl. Lenka se prý najedla tak, že ani nemohla najít svůj pupíkový piercing. Předseda hbitě přispěchal s řešením, ovšem to ztroskotalo na faktu, že si doma zapomněl svůj detektor kovů. Po obědě jsme si dali nealkoholické pivo a já svým nevěřícím kamarádům předvedl kouzlo s jeho etiketou. Je zajímavé, že všichni měli pivo nealkoholické, přestože řídil jen Jarda. To je divné a vysvětlení pro to budeme hledat na naší příští ideové konferenci.

Závěr výletu byl pro mě velkým zklamáním. Na návštěvu Červeného hrádku jsem se opravdu těšil. Kdo však mohl tušit, že se jedná o pouhou vábničku na turisty a že místo něj nalezneme jen zámek a ještě k tomu všemu žlutý…

Aktualizováno Sobota, 28 Leden 2012 18:04
 


Další články tohoto autora

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.