Home Články, komentáře Události, komentáře Noční můra paní Červinkové

Kalendář událostí

<<  Leden 2018  >>
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
  1  2  3  4  5  6  7
  8  91011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Přihlášení


Noční můra paní Červinkové Tisk Email
Napsal uživatel Jan Sklepník   
Pondělí, 25 Leden 2010 20:50

IMG_0866faNemám rád ranní vstávání. Vlastně nikdo z Klubu oseckých fotografů. Až na jednu výjimku - našeho slovutného předsedu. Ano, byl to on, kdo nekompromisně stanovil čas odjezdu na další fotografickou akci na životu nebezpečných 5,45 hod. "Tisá je daleko," řekl a nikdo z členů neměl tu odvahu mu odporovat.

Předpověď počasí nebyla nejlepší. Mlha a mínus 20 °C není zrovna to, po čem plesá srdce nadšeného fotoamatéra. Uklidňovalo nás, že věštby našich televizních rosniček nebývají vždy stoprocentní. Kolikrát se už stalo, že jsme se místo plískanic dočkali laskavých slunečních paprsků. Neděle 24. ledna však bude v deníčku každé z nich zapsána  zlatým písmem, protože se vyplnila na úctyhodných procent devadesát. Zbývajících  10 % jim neodečítám snad proto, že by bylo o něco lépe, ale proto, že naopak do své predikce zapomněly započítat ještě menší orkán, který na místě řádil.

 

Rozhledna nevzhledná

Ani vítr, ani sněhové jazyky nás nemohly odradit. Výstup na Děčínský Sněžník bych směle přirovnal k dovolené pražského primátora a dobrodruha Béma. Ano, takhle nějak si představuji zdolávání nejvyššího vrcholu Antarktidy. Na něm se ovšem určitě nedá obdivovat krása ojíněné rozhledny. Na Sněžníku ano. Vítr ustal a my jsme si tak mohli nerušně představovat, jak asi rozhledna vypadá. Mlha byla hustá. Místní bufet zavřený. My otrávení. Kom šťastný. Majitel několika hektolitrů meruňkovice a zbrusu nové zrcadlovky pochybné značky Nike, nebo tak nějak, se při svých prvních fotografických krůčcích smál jako malé děcko. My, jeho fotografičtí tátové, jsme tomu se slzou v oku a nudlí u nosu dojatě přihlíželi.

DSC_3069Po několika povinných snímcích jsme se vydali na cestu zpět do civilizace. Někdo pěšky, někdo na kole. Zítův pád  pak připomínal spíše skotačivé dovádění malého lachtánka, než co jiného.  Se členem Horské služby Jardou Panochem jsme se navíc cítili bezpečně. Někoho hnala kupředu touha po roztopeném krbu, jiného pak po rozmanité lihovině a podle toho také vypadalo individuální tempo každého účastníka. První Lenka, poslední Kom.

Démon alkoholuVe vyhřátém hostinci s nápaditým názvem Turistická chata jsme kromě držkové polévky narazili i na staré známé. Číšnice Renata byla při své identifikaci neoblomná. Nevím, jak to kolega Zíta dělá, ale pamatuje si ho každá...obsluha v restauraci. Při přátelské konverzaci nad tekutými i tuhými produkty místního hospodářství jsme se o sobě dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Tak třeba že Martin Zíta je ve skutečnosti anesteziolog (to jsme ale s předsedou tušili, jelikož jsme při vyprávění jeho vtipů v Dolomitech vždy spolehlivě usnuli), že já toho díky své profesi a pobytu v ženském kolektivu vím více o menstruaci jak o převodovkách nebo že oblíbeným Komovým periodikem je Bravo (uklidnilo mě jen to, že to není časopis Dívka). Tento plátek dlouho unikal naší pozornosti, ale poté, co nás Kom seznámil s obsahem článku referujícím o existenci zázračného B-bodu, který má se ženou dělat zázraky, jsme se dohodli na jeho klubovém předplatném. Na závěr jsme ještě poučili předsedu, který neměl tušení ani o bodu G.

Přece jen jsme pro forma opustili útulný hostinec, sličné Renatě jsme však přislíbili, že se ještě vrátíme. Procházka po tiských skalkách byla více vyčerpávající, než fotograficky úspěšná. Světlo nebylo nejlepší, Komův foťák stále proostřoval, ale i tak se snad na paměťových kartách nalézá několik pěkných snímků.

Návrat do hospůdky byl radostný. Naše těla si po té námaze žádala své. Nabídka jídel byla rozmanitá, jen LenkaDSC_3204 neměla při svém výběru potřebnou dávku štěstí. Dršťkovka, která do té doby tekla z kuchyně proudem, náhle došla a ani běžný dlabanec každého prachsprostého Itala jí nebyl souzen. Naši pozici podstatně zkomplikoval Jirka Komůrka. Nepochopil, že pro fórky, které jsou na velíně litvínovské chemičky denním chlebem, nemusí mít každý pochopení. Uklízečka Červinková bude asi až do konce své kariéry vstupovat na pánské toalety s mrazením v zádech.

Snědli jsme půl jelena v guláši, škopek sladkých knedlíků, něco popili a vyrazili k domovu. Byli jsme vyčerpaní a ušlí, stejně jako levá přední pneumatika předsedova Fordu. Ale spokojení. Snad to všem za těch pár fotek stálo. Mně určitě. A jak lépe zakončit další zápis do klofího deníku než slovy z Renatiny účtenky ....Total 337 Kröne oder 13,48 EUR..tesime se na vasi dalsi navstevu... :)

Zde najdete reportážní foto

Aktualizováno Sobota, 30 Leden 2010 00:56
 


Další články tohoto autora

Nemáte oprávnění psát komentáře.

© Copyright Klof • Všechna práva vyhrazena. Bez souhlasu autora je jakékoli užití fotografií či textů zakázáno.